Válka na Ukrajině, která svou intenzitou a brutalitou šokovala moderní svět, nepředstavuje pouze konflikt o území a suverenitu. Na pozadí dunění dělostřelectva a bzukotu útočných dronů se odehrává tichá tragédie, jejíž následky ponese evropská společnost po celá desetiletí. Zatímco fyzická zranění jsou viditelná a často léčitelná, moderní konflikt na Ukrajině formuje nový, extrémně náročný fenomén: komplexní posttraumatickou stresovou poruchu (C-PTSD).
Tradiční pojetí PTSD, jak jej známe z konfliktů v Afghánistánu či Iráku, bylo často spojeno s konkrétním šokujícím zážitkem – výbuchem nástražného zařízení nebo přepadením ze zálohy. Ukrajinské bojiště roku 2025 však přináší zcela jinou dynamiku. Studie publikované v odborných periodicích, jako je Neuroscience Applied, hovoří o tzv. kontinuálním traumatickém stresu. Vojáci zde nejsou vystaveni izolovaným incidentům, ale měsíce trvající totální destrukci bez možnosti adekvátní rotace.
Hlavním viníkem této psychické eroze je bezprecedentní intenzita dělostřelecké palby. Konstantní expozice explozím způsobuje nejen psychický šok, ale i drobná mikrotraumata mozku, která se klinicky prolínají s duševními poruchami. K tomu se přidává moderní prvek „dronové úzkosti“. Neustálá přítomnost bezpilotních letounů nad hlavami vojáků znamená, že pocit bezpečí neexistuje ani v zákopu, ani v týlu při spánku. Tato trvalá hypervigilance (přehnaná ostražitost) udržuje nervovou soustavu v neustálém režimu „bojuj, nebo uteč“, což vede k totálnímu vyčerpání emočních rezerv.
Klíčovým faktorem, který odlišuje situaci na Ukrajině od dřívějších misí NATO, je absence odpočinku. Zatímco západní armády dbaly na pravidelné střídání jednotek, ukrajinští obránci jsou v důsledku personálního tlaku často nasazeni v první linii rok i déle. Právě zde se rodí komplexní PTSD. Nejde již jen o noční můry či úlekové reakce. C-PTSD zasahuje samotné jádro osobnosti: dochází k rozpadu schopnosti regulovat emoce, k hluboké ztrátě důvěry v lidstvo a k pocitům totálního odcizení od civilního světa.
Pro širokou veřejnost je důležité pochopit, že veterán vracející se z této fronty není jen „unavený“. Jeho mozek byl fyzicky i chemicky přenastaven na přežití v podmínkách, které jsou pro lidskou psychiku dlouhodobě neúnosné. Podle dat z let 2025–2026 vykazuje téměř každý druhý voják na Ukrajině symptomy posttraumatického stresu, přičemž pětina trpí právě jeho komplexní formou.
Závěrem lze říci, že vítězství v moderní válce se neměří jen držením linie na mapě, ale i schopností společnosti postarat se o ty, jejichž vnitřní svět byl touto linií rozmetán. C-PTSD u ukrajinských veteránů a veteránek není „slabostí“, ale logickou reakcí na nelidské podmínky. Naše schopnost porozumět těmto „neviditelným ranám“ bude rozhodující pro stabilitu a zdraví celé poválečné Evropy.
